FALKOVINY 3

Tu fotku človíčka s batohem na lavičce a kochajíciho se pohledem na osvětlené město - to jsem někde už viděl i v lepším rozlišení, možná k ní někde psal i komentář. Je to moc hezké foto, takové noční fotky se mi líbí a taky občas zkouším...Těch 28 adrenalinových fotek...brrrr, při některých mi běhal mráz pi zádech...A ty fotečky polského fotografa fotící Moravu, no nádhera, paráda, úžasné fotečky...trohu mi to připomíná některé fotky Cyrila Gajdika...

Peťo, mám to foto v jednom albume v galérii nejakej tatranskej v plnom rozlíšení. Určite je tam komentár aj od teba, teraz tak na rýchlo neviem v ktorom albume to je. Veru aj mne behal mráz po chrbte pri pohľade na niektoré tie adrenalinove fotografie a teší ma aj to, že si si pozrel aj fotografie poľského fotografa a to samé napadlo aj mňa, že už som tie pohľady videl u Cyrila....

Někdo vidí, někdo nevidí. ... A já to říkám, není nad tu vědomě nevědomou :-)) slepotu.
Vím o čem to je, protože ten kdo se byť jenom občas podívá na moje fotografie, tak vidí, jak tyto chvíle prožívám já. A Ty to Peťo víš taky, jak by ne, jinak by jsi mi nepsal. ... Mám to své krásné místečko na rozhledně na Rosičce, a je to krása. Nádherný pocit uklidnění, svobody a tvůrčího klidu. vidíš kus Vysočiny, velký kus Žďárských vrchů, a když je hezky vidíš Haškovu Lipnici. Ano Lipnici toho, kdo nám dal Švejka. Toho zná každý Čech. se znalostí novějších osobností je to horší, moc si nevzpomínáme, a mladší. ... A nebo je to něčím jiným. Asi ano, protože v dnešní době se na výsluní, budeme-li tomu vůbec tak říkat - nikdo dlouho neohřeje. A je to škoda. ... Protože kdyby se do dnešní doby dostal Hašek, asi by se styděl. Co styděl, asi by odešel. Protože tahle doba. ... Krásné sváteční dny přátelé. A udělejte si o nich chvilku, abyste se svými blízkými a bližními šli někam za město, jako já, nebo Peťo, a vysaďte si, mlčte a přemýšlejte, co budete dělat v roce příštím lépe, čeho se vyvarujete, a na co je potřeba z toho letošního roku zapomenout. Takto Vám všem přeji Tonda /www.antvy.eu/

Toníku ja viem, veľakrát sme o tom písali pri našich fotografiach, že človek chodí okolo a nevidí to čo iný vidí, až to prvého na to upozornime fotografiou, čuduje sa, ako to, že si to nikdy nevšimol.

Ja nemám svoje jedno miestečko, ale je ich v tej mojej Tramtárii viac, kde sa dá ujsť z tohto sveta panelákov a života v meste, miestečko kde sa dá sedieť dlho a sledovať život okolo seba v tichu, kľude a v takej slobode. Najviac takých miest mám v Tatrách, kde vždy všetci utekali pred niečim si tam odpočinuť, skryť sa, prísť na iné myšlienky.

Každému čo sa tu zastavil a pozrel si to foto, každému prajem v budúcom roku nech sa majú lepšie ako v tom čo o pár dní končí a nech každému fotografovi praje dobré svetlo!

ja by som si v tejto chvili zelala sediet s nim na tej lavicke a len tak sa divat a nechat pokojne plynut myslienky...

Oľga a ver mi, že nie si sama a dík, že si sa tu zastavila a aj niečo napísala.

šak na tej známke nic nevidim?

Pravdu máš, to foto je tu ako väčšia známka, no neviem prečo sa to uložilo v takom malom rozmere, mrkni sa do VEĽKÉHO FOTOALBUMU do albumu TA3 JESENNÉ 5, tam je vo veľkom prevedení...

Na hranici dvoch svetov a ja som rád, že som častejšie v tom tichom a kľudnom, na tej lavičke a zvrchu sa pozerám, čo dokáže človek...je to krásne, ale aj odstrašujúce...tvoj kámoš JP

Jožko presne ako píšeš, hranica dvoch svetov a ja tiež som radšej v tom tichom aj keď sám na lavičke.